Realita…tentokrát finanční

Po delší odmlce se vracím jen s lakonickým vysvětlením toho, proč se tu delší chvíli nic nedělo.
Pravda je taková, že jsem všechny své aktivity ohledně zakládání vlastní realitky musel odložit na druhou kolej. To proto, že se vyskytla dosti zásadní komplikace, kterou jsem musel vyřešit. Zkrátka se u bývalého „zaměstnavatele“ zasekla má – dosti vysoká- provize z prodeje činžovního domu. Několik dní v kuse jsem se s nimi musel dohadovat, aby mi provizi vyplatili. Zkoušeli si na mě vymýšlet nějaké nesmyslné smluvní pokuty ještě z doby, kdy jsem tam působil. Vzhledem k tomu, že to měly být volné peníze, s kterými jsem počítal, nemohl jsem uvolnit ani jiné prostředky, co jsou třeba složit na účet kvůli zakládání s.r.o. – tím pádem vše stálo. Prostě k vzteku. Každopádně pro teď se to snad vyřešilo – přislíbili peníze poslat do pondělí. Tak se budu moct vrátit k původním plánům…zůstaňte naladěni a odpouste mi odmlku:-)

Vše nabírá reálné rozměry

Můj poslední příspěvek rozvířil docela zajímavou diskuzi, chvílemi i trochu ostřejší… Někdo mě v ní dokonce podezírá ze spolupráce s některou ze jmenovaných firem. Tak, jak z článku vyplývá – může se stát, že si pořídím některou z frančíz, o kterých jsem mluvil (i když v tuhle chvíli o tom trochu pochybuji). Ale snad si nikdo nemyslí, že mám proboha cokoliv společného s Proluxem … to skutečně ne! Nejsem blázen a šarlatán:)! No všichni návštěvníci tohoto blogu jsou ale určitě nažhavení na nějaké novinky – tak tady jsou:

Jiný úhel pohledu II

Čas pádí hroznou rychlostí a já nic nestíhám. Docela mě zaujala diskuze u mého posledního článku, která se opravdu náramně rozjela. Někdo pod nickem Tomáš tam dokonce udělal velmi zajímavé shrnutí svých zkušeností s realitními frančízami. Za to mu děkuji. Pravda je taková, že já se to chystám obcházet v nejbližších dnech, takže se všemi se o svůj názor rozhodně podělím… Každopádně minulý týden se nesl v duchu zkoumání všelijakých variant, získávání informací a celé řady schůzek (jako už tradičně :( ). Chci si být zkrátka jistý, že moje další kroky budou úspěšné, a proto je dobré věci neuspěchat.

Jiný úhel pohledu I

Už zase uplynul týden a já ho strávil pilnou prací na přípravách pro mou vlastní realitní kancelář. Jako vždy se však ukázalo, že nic není tak černobílé, jak se zdá. Absolvoval jsem za těch celou řadou schůzek se známými nebo jen prostě s lidmi z oboru, abych s nimi probral svoje plány a vydal se tou nejlepší možnou cestou k úspěchu. K mému překvapení se na obzoru zjevila další cesta, kterou se při zakládání realitní kanceláře dá ubírat a já na ní nikdy vlastně ani nepomyslel. Možná už někteří z vás tuší – hned několik lidí nezávisle na sobě mi totiž předložilo myšlenku frančízy…

Konečně vím, co chci!

Dny poslední dobou letí jako voda a to i když jsem teď v podstatě „nezaměstnaný“. Člověk by čekal, že to bude naopak:). Ale je to tím, že jsem se mnohem intenzivněji zabral do řešení své nejbližší budoucnosti. Během týdne jsem absolvoval další kolo pohovoru na konzultantské místo a dozvěděl se, že jsem postoupil do třetího a závěrečného kola. Ale už nyní vím, že na něj nepůjdu! Ano, je to tak… Události předešlých týdnů se mi náležitě rozležely v hlavě a pochopil jsem zcela jasně, že pro mě zde existuje jediná cesta, a sice konečně podnikat po svém!

Procento sem procento tam

Po opravdu dlouhé době se mi podařilo konečně strávit víkend mimo Prahu a to konkrétně na horách. Kromě procházení se, odpočívání a načerpání čerstvého vzduchu jsem měl samozřejmě také čas přemýšlet… Navíc mi to pochopitelně nedalo a slídil jsem taky trochu po nově vzniknuvších bytovkách, kterými se to v našich horských střediscích teď jen hemží. Kamarád shodou okolností jeden takový byt pořídil a snažil se mi namluvit, jak že skvělá investice to byla. Asi bych s tím úplně nesouhlasil. Ceny kolikrát srovnatelné jak v Praze, přitom se jedná jen o sezónní nebo víkendovou záležitost. Snad novodobá náhražka chalup pro pohodlné… No ale o tom jsem tu dnes mluvit nechtěl. Stále mi vrtá hlavou ta má vlastní kancelář. Ale, nevím, jestli rozjíždět to v téhle situaci na trhu fakt není sebevražda. Uznejte sami. Abych se mohl slušně živit, potřebuji prostě sem tam mít nějaký ten prodej. A to předpokládám, že bych to provozoval ze začátku třeba jen s nějakým společníkem a zcela minimalizoval náklady. Jenomže když se podíváte na situaci s hypotékami, zjistíte, že na to většina lidí prostě nemá. Ovšem to je jen špička ledovce. Jako firma bych musel uzavřít smlouvu s vybranou banku a dohazovat ji klienty na hypotéky. Takováhle vzájemná symbióza je sice pěkná věc, ale je jasné, že kdyby se mi stalo, že klienti přestanou splácet, budu ve slušném průšvihu především já sám.

Vzdělávat a zase vzdělávat!

Další týden je tady. Před pár minutami skončila porada a já definitivně oznámil svůj odchod. Zítra si sbalím těch pár fidlátek, co mám v kanceláři a půjdu si po svých. Dnes už to proběhlo celkem v klidu vzhledem k tomu, že to pro nikoho nebyla žádná novina. Trochu nostalgie – nějakej ten pátek jsem tu přeci jen prožil a našel pár kamarádů. Člověk nikdy neví, třeba se s nimi zase někdy jindy někde jinde potkám. O tom ale psát nechci – dopoledne mě totiž pobavila úplně jiná věc. Vedení se rozhodlo, že nahradí kvalitu kvantitou a proto přijalo poměrně dost nových a nutno dodat nezkušených makléřů. Což o to – jejich logiku chápu. Náklady mají minimální a naopak očekávají větší přísun peněz, až tu armádu vypustí do terénu. Ovšem už to dopolední školení ukázalo, že to až tak jednoduché nebude. Schválně jsem se tam byl podívat…

Přešlapování na místě nemá cenu

Nové skutečnosti, nový článek…nová doba. Tak asi takhle by se to dalo všechno nějak shrnout. Nové skutečnosti: V pondělí jsem na poradě naznačil, že už se mnou firma nemá příliš počítat do budoucnosti. Jsem tam stejně na živnosťák, takže v tom mám hodně volnou ruku. Samozřejmě z toho byl rozruch – i když jsem v podstatě jen vyslovil nahlas to, co už všem musel být jasné delší dobu. Co mě trochu zaskočilo, byl silný protiútok šéfa v podobě účtů za advokátní poradenství. Už jsem se tu o tom někde zmiňoval – ale finální částka mě poslala trochu do kolen… Ne že bych na to neměl – ale je to SAKRA zlodějina!! Ale co – řikám si… čeká mě nová doba, nebudu si kazit tenhle fajn čas:)

Cigárko a nohy na stole

Je po velikonocích, venku krásně a já se po dlouhé době cítím opravdu skvěle:). V úterý se konečně podepsala kupní smlouva na prodej už tolikrát zmiňovaného činžovního domu. Peníze leží v úschově, žádost na katastr je podána, teď už jen počkat – snad to bude svižně. Dal jsem si pár dní „volna“ a v kanceláři se objevuju spíš sporadicky. Rozmýšlím se, kam se moje kroky budou ubírat dál. Tak jako tak to vidím ještě na pár dní „dovolené“. Možná nějaké samostudium, doplnit znalosti a prozkoumat možnosti trhu. A pak je tu ruština – s kterou už nějakou dobu zápasím – ale pro podnikání, obzvláště v realitách, v dnešní době velké plus…

Když křičet, tak nahlas

Dny poslední dobou letí neuvěřitelným tempem. Střídají se skoro stejně rychle jako události a lidi, co mi přijdou do cesty.
Dnes mám skoro filosofickou náladu, ale tím tu nikoho rozhodně nebudu otravovat… Pravda je taková, že od mého posledního příspěvku se zas až tak radikálně moc věcí nezměnilo. Ta první věta mělo být jen takové zvolání pro zajímavost na úvod:).
Co musím říct hned na začátku ovšem je, že moje rozhodnutí opustit současného zaměstnavatele stále trvá a jsem si tím čím dál tím jistější. V hlavě se mi začínají rýsovat plány na to, kam se posunout dál. Možná si říkáte: „Dělá v realitách, je krize a on si takhle vyskakuje… magor, doufám, že špatně skončí.“ Na to máte určitě svatý právo. Ale já si prostě stojím za tím, že nemá cenu přešlapovat na místě, když se člověk nevyvíjí – natož, když ho někdo brzdí. Nemůžeme se přeci pořád všichni vymlouvat na špatné odbdobí… A teď už trochu víc k tomu, co se událo za posledních pár dní…